Měsíční Houpačka
místo pro setkávání
 a podporu rodin
Ivančice, Palackého nám. 27

Včera večer jsme s mojí ženou vedli trochu hlubší rozhovor o různých životních situacích. Přišla řeč na eutanázii. K tomuto citlivému tématu o volbě mezi životem a smrtí jsem poznamenal:
"Nechci aby jsi mě nechala žít v takovém stavu, kdy bych byl závislý na přístrojích a živený tekutou stravou z nějaké flašky. Kdybys mě někdy takhle viděla, vypni ty mašiny, co mě drží naživu."
Ona vstala, vypla televizi, počítač i ledničku a vylila mi pivo do záchodu ..
No není blbá !??

 

 

 

 


 Vlasta Marek
Pasteur kontra Bechamp
na Jitřní Zemi

Může očkování  proti papillomaviru vymýtit rakovinu děložního čípku?

Mají být cíle výchovy chlapců a dívek stejné či rozdílné?
Zamyšlení z pohledu globálního vývoje evropské společnosti
 

Doporučené a škodlivé praktiky u porodu podle WHO

 

 


 

    ATLANDITA A SOUČASNOST
    téma paralel

    Jako fyzikovi mi nedá, abych nepoužila fyzikálních příměrů. Stav celku je vždy ovlivněn stavem jeho jednotlivých součástí. Jestliže někam kráčí slon, kráčí s ním i všechny jeho buňky, molekuly DNA a také všechny atomy jeho těla. Jestliže se narodí slůně, je ve stádiu zrodu a růstu i jeho biologická tkáň a také energetická hladina. Když slon umírá, dochází k rozpadu buněčných součástí a energetické pochody ustávají..

    Stejně tak vývoj i výchova jedince je závislá na stupni vývoje společnosti. Výchova malého Adama, budoucího lovce mamutů by měla zcela jiný průběh a jiné požadavky než výchova Adama III. tisíciletí. Hodnota člověka pro společnost je přímo úměrná schopnosti zapojit se do jejího dění a něco nového přinést. I když si každý člověk více či méně zachovává svou individualitu, z velké části se přizpůsobuje trendům a požadavkům společnosti ve které žije a s níž také poměřuje své vlastní schopnosti a kvality.

    V tomto kontextu se vlastní - byť sebelepší - dispozice v určité oblasti stávají nezajímavé a nemají hodnotu, pokud nejsou společností právě žádané a uznávané. Tak to vždy bylo a patrně i zůstane, alespoň na této Zemi, kde člověk není soliterem, obývajícím svůj vlastní ostrov, ale kde se musí o své místo na Zemi umět rozdělit.

    Jedinci, kteří svými schopnostmi či způsobem života vybočovali, se vesměs dostali na její okraj, kde živořili nebo dokonce zahynuli. To platí i o těch mimořádně nadaných, protože i ti často skončili v bídě a zapomnění nebo na hranici. Jejich názory, dílo nebo i geniální vynálezy se začaly používat až ve chvíli, kdy na to byla společnost jako celek připravená, ne dříve a ne později. Proto i osobní vývoj, spokojenost a štěstí každého jedince jsou závislé na schopnosti vystihnout aktuální trendy a požadavky a naplnit je tak nejlépe, jak je toho schopen.

    Jestliže je tedy modelem společnosti úspěch, chytrost nebo bohatství, bude většina lidí považovat za štěstí dosáhnout právě těchto met. Je-li společností žádané hrdinství, fyzická zdatnost a odvaha, je ctí a snem mladistvích vybojovat své vítězství právě na tomto poli.

    Nehostinné životní podmínky vedou v počátečních stádiích vývoje společnosti k preferenci fyzické síly, odolnosti a odvahy. Zajištění obživy a uhájení si života bylo vždy snazší ve větším kolektivu a vedlo proto k nutnosti semknout se a držet spolu, v rámci rodu, státu nebo rodiny. To se vždy potvrzuje i v krizových situacích, v obdobích válek, epidemií nebo přírodních katastrof.

    Naše vyspělé stádium společnosti je schopno zajistit dostatek jídla, tepla a dokonce nadstandartních požitků prakticky každému jednotlivci, který o ně stojí a usiluje. Jestliže staří lidé dostávají od společnosti od určitého věku důchod, není již nutné zachovávat vícegenerační rodiny a děti necítí povinnost postarat se o své rodiče. Často je nemají ani čas navštěvovat a udržovat s nimi užší kontakt. Ale výchova jedince byla po předchozí tisíciletí vždy z největší části dílem širší rodiny, ne školy nebo zástupných institucí. Osobní příklad ať už při práci nebo jako model chování byl tím pozitivních motorem, který vedl dítě k touze naučit se něco nového, aby se vyrovnal těm velkým a dospělým a byl jednou jako oni.

    Zaneprázdněnost rodičů za nepřítomnosti prarodičů dělá ve výchově nových generací příliš velkou mezeru, která se zaplňuje nevhodným balastem. Důležitost osobního příkladu dokládají i hrdinské báje, které přežily stovky i tisíce let.

    Za doby mého mládí byli hrdinové osobnosti z pohádek, schopní přemoci zlo a pomoci k vítězství pravdě a spravedlnosti. Hloupý Honza, Statečný kovář nebo Vinetou žili v dětských snech a probouzeli víru v lepší zítřky a smysluplné naplnění života. Časem se tyto sny mohly proměnit v touhu léčit zvířátka, postavit mrakodrap nebo jen založit vlastní šťastnou rodinu.

    Jací jsou však dnešní hrdinové, kteří žijí v hlavách dětí a mládeže a které oni touží následovat? Je to skandály proslulá Britney Spears, "šikovný" pan Krejčířík nebo nezničitelný akční hrdina, jež se prostřílí všemi policejními zátarasy a za odměnu ho čeká tučné bankovní konto a atraktivní modelka?

    Pokud se vrátíme zpátky k fyzice, pak hmota se skládá z částic a energie. Avšak od určité úrovně pozorování se částice stávají opět jen energií. Výsledky pokusů s elementárními částicemi jsou ovlivněny předpokladem vědců, jak pokus dopadne. Každý čin je nejdříve myšlenkou a naopak, každá realita se promítá i ve světě vizí. Svými myšlenkami tedy ovlivňujeme svět kolem nás i směr, kterými se vývoj společnosti ubírá.

    O Atlantidě víme již jen málo. Byla to vysoce vyspělá civilizace, s mnoha technickými vymoženostmi a se schopností lidí komunikovat spolu na intuitivní úrovni. Úroveň naší společnosti se Atlantidě již v mnohém podobá. Výdobytky vědy a techniky dosáhly takové úrovně, o které se nám ještě před 20 lety ani nezdálo. Komunikujeme spolu prostřednictvím mobilních telefonů, webových kamer a internetu a vytvořili jsme obrovský virtuální svět vědomostí, ve kterém může být propojen každý s každým. Svět iluzí, myšlenek a nápadů. V tomto světě žijí svou virtuální podobou věci, které jsme vytvořily, domy, stroje, knihy, ale i skutky.

    Jestliže se ale také každý čin se nejdříve odehrává v našich představách, jak bude naše společnost vypadat za pár let, až tyto sny začnou "upadat do hmoty"? Až se začnou zhmotňovat představy našich dětí, vzniklé nad počítačovými hrami, akčními filmy a televizními zprávami?

    Atlantida zanikla, protože virtuální svět, který vytvořila, se naplnil touhou po moci, po ovládání druhých, zlem a špatností. Zatím jen slepě jdeme v jejích šlépějích. Ale můžeme to ještě možná změnit. (?) Změnou myšlení, změnou našich snů, výchovou mladé generace.                                 AB